z Liščího vrchu

Filip

V únoru 2003 se ve sklepě našeho domu krčila chlupatá hromádka kočičího neštěstí. Kočička vypadala zdravě, byla čistá, ale hrozně vyplašená. Ocásek stažený mezi zadní packy a pod bříško tak, že se nedalo ani rozeznat, zda se jedná o kočičku či kocourka. Protože jsme ale nechtěli kočičku ještě více stresovat, odešli jsme telefonovat do útulku v Litvínově. Tam ale bylo absolutně plno a po příslibu umístění kočičky hned při první příležitosti jsme museli vyřešit otázku kam s čičinou prozatím. Nakonec jsme vyrazili do sklepa vybaveni kočičí přenoskou s tím, že kočičku vezmeme na veterinární prohlídku. Kočička byla na stejném místě kde jsme ji zanechali, snad jen ještě více stresovaná, takže byl trošičku problém ji dostat do přenosky. Celou cestu na veterinární stanici byla kočička stulená, v zadním rohu přenosky, s ocáskem pod sebou a ani nekníkla. Při samotném vyšetření nenastal žádný problém, jedinou snahou čičinky bylo "přilepit se" k podlaze a nenechat se zvednout. Při prohlídce se ale ukázalo, že kočička není kočička, ale kocourek a toto zjištění vyvolalo menší zděšení, máme přeci doma dvě chovné kočky. To ovšem trvalo jen malou chvilinku - kocourek je totiž již kastrovaný. Trošičku brzy na to, že mu do prvních narozenin evidentně ještě pěkných pár měsíců zbývá (a kastrační zákrok již není vůbec patrný). Po návratu domů jsme nechali kocourka v otevřené bedně, aby se moc nebál a mohl se sám rozhodnout co podnikne dál.
Kocourek provázen bdělými a ostražitými pohledy dvou již "domácích" koček vydržel nepohnutě v bedně téměř dvě hodiny. Když domácí konečně přestalo to "okukování" vetřelce bavit, kocourek vylezl a jeho první cesta vedla neomylně na kočičí WC. A hned zpátky do úkrytu, tentokráte ale pod kuchyňskou linku, protože u přepravky již byla jedna místní slídilka. Po dalších dvou vyčkávacích hodinách se najednou z kuchyně začalo ozývat podivné křupání - to kocourek objevil misku s kočičími granulemi. Ze všech těchto maličkostí a skutečnosti jak byl kocourek čistý, nám bylo více než jasné, že kocourek je zvyklý na byt a tak se druhý den objevily po sídlišti, na obchodech, autobusových zastávkách a veterinárních ordinacích letáčky o nalezení tohoto kocourka. Jenže na ně nikdy nikdo nezareagoval. "Že by takový hezký kocourek nikomu nescházel?"
Druhý den proběhl v poklidném a nenápadném přibližování a vzájemném očichávání. Jak jsme byli překvapeni, když další den si kocourek hrál s mladší, ještě ne roční, britskou kočičkou a starší peršanka je v poklidu pozorovala. Ovšem důvěrnosti si k ní Filip, jak jsme mu začali říkat, zatím dovolit nesměl, to se hned naježila až z ní šel strach. Ovšem kočičí zvědavost a Filipova nekonfliktní povaha vykonaly své. Po týdnu již všechny tři čičiny jí vedle sebe, honí se ahrají si spolu - jen ta peršanka tak nějak divně, nechce se jí moc běhat.
Tak plynul čas a kocourek si zvykl na všechny "domácí". U paničky to nebyl vůbec žádný problém, stačilo zašustit igelitovým sáčkem a Filip okamžitě zaujal loudivé postavení před kuchyňskou linkou. S páníčkem to je ale jiné. Filip si přijde pro pohlazení, hraje a mazlí se, ale v okamžiku kdy je dočasný páníček oblečený, kocourek se najednou úplně ztratí. Nejlépe tam, kam se nedá sáhnout a odkud ho nelze vyšťourat. Objeví se až když je kalhotové nebezpečí zažehnáno avšichni (hlavně páníček) jsou v domácím oděvu. Copak se asi kdy a kde stalo,jaké má asi Filip zkušenosti s lidmi?
A tak to šlo vše až do okamžiku, kdy byl Filip odchycen a exportován na výstavu koček a to hned na mezinárodní v Mostě. Ovšem ne s ambicemi na vítězství v kategorii "kočka domácí", ale pro vyhledání nového domova. A pak to přišlo.! Ke kleci přišly dvě paní z útulku v Litvínově a jestli se můžou na toho bezdomovce podívat a že již mají volné místo. Po vyndání Filípka z klece ale nastalo hrozivé tíživé ticho. Až do okamžiku kdy jedna znich zašeptala Monti a kocourek se jim tulil střídavě v náručí a na klíně. Ten jindy tak opatrný a plachý kocourek byl najednou úplně klidný a spokojený. Nebylo pochyb, Filípek ze sklípku je ve skutečnosti Monti , jeden z brášků dovezených do útulku na začátku léta 2002. A tak se začal skládat dohromady tento příběh. Vzájemné vyprávění dvou samostatných životních osudů kocourků Montiho a Filípka bylo přerušováno slzami dojetí a radosti nad šťastným shledáním. A tak se stalo, že z MVK v Mostě se Monti versus Filípek bez jakékoliv písemné smlouvy stěhoval do nového a trvalého domova. Do domova, který si vybral sám, když se vyplašený a stresovaný ukryl ve sklepě panelového domu na sídlišti "Liščí vrch".

Galerie

Filip - den po nalezení

Filip - po roce a půl u nás

Filip - hodný strýček

NVK Ústí nad Labem - 5.6.2004

Výstavy

Vrhy

Rodokmen